Pražská architektura

V Praze přejímá secesní architektura veškeré tvarosloví, jaké má architektura zahraniční. Najdeme tu výraznou barevnost, kterou přinesla secese španělská, rozvolněné oblé křivky secese francouzské a belgické, přírodní motivy květin a zvířat a vybrané materiály, které hlásalo hnutí Arts and Crafts. Výraznou stavbou pražské secese je bez pochyby Obecní dům architekta Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podílelo mnoho umělců starší i mladší generace – Alfons Mucha i Jan Preisler.

Další významnou stavbou je jistě budova Hlavního nádraží architekta Josefa Fanty. Zde najdeme mnoho reliéfů, především dívších a ženských postav. Unikátní je soubor asi třiceti ženských maskaronů, přičemž každý je originál. Ze secesních drobnějších staveb můžeme jmenovat například vily vynikajícího architekta Jana Kotěry – např. Trmalovu vilu, vlastní vilu na Vinohradech nebo vilu s ateliérem pro Stanislava Suchardu. Ojedinělou symbolistní stavbou je vila Františka Bílka – najdeme zde mnoho neobvyklých symbolů a odkazů – např. stylizované obilné klasy. Z typické řadové zástavby vynikají tři stavby: Dům Topič a Hotel Praha na Národní třídě a dům U Nováků ve Vodičkově, jehož fasádu pojednal mozaikou Jan Preisler.