České umění přelomu 19. a 20. století

České umění této doby se zcela vyrovnává světovému standardu. Ovlivnilo to hned několik věcí, na které při tomto přehledu nesmíme zapomenout. V Praze proběhly dvě výstavy dekadentního a expresionostického malíře Edvarda Muncha. Na začátku století Čechy navštívil francouzský sochař Bourdell a Rodin, který zde měl díky českému sochaři Mařatkovi, jenž u něj v Paříži studoval, výstavu.

Tak, jako všude ve světě, i v Čechách je s uměním secesním úzce spojeno i umění symbolistní. Symbolismus představuje to, co najdeme v samotném názvu: symbol. Autor nekomunikuje s divákem přes obrazový prostor, přes jednotlivé figury, objekty, nebo nálady, ale přes symbolický obsah, který tyto věci nesou. Například Oidipus již tedy není jen obraz dobře stavěného antikizujícího mladíka, ale je to soubor mnoha symbolů, které k Oidipově charakteristickému tragickému příběhu odkazují.

Čeští secesní a symbolistní malířství je inspirováno mnoha proudy – lidovým uměním, přírodou (což má velkou tradici jakožto únik z měst), starověkým uměním atd. Mezi čelní představitele české secese patří Alfons Mucha, Luděk Marold, Max Švabinský, z mladší generace Jan Preisler, ze sochařů Jan Štursa, Josef Mařatka, Bohumil Kafka, Stanislav Sucharda.